Hnutí DUHA počátkem listopadu uspořádalo studijní cestu o obnovitelných zdrojích energie (OZE) pro představitele obecních samospráv a zástupce soukromého sektoru. Patnáctičlenná skupina navštívila během třídenní cesty první německou energeticky soběstačnou obec Feldheim, dvě energetická družstva a Institut pro pokročilá studia udržitelnosti (IASS) v Postupimi. Cílem cesty bylo zlepšit znalosti a povědomí o současných možnostech a výhodách obnovitelných zdrojů energie. Účastníci se zajímali především o podmínky komunitních projektů občanských spolků, družstev a obcí. Takoví vlastníci energetických zdrojů patří spolu s jednotlivými občany mezi samovýrobce obnovitelné energie, jejichž zapojení je podle Evropské komise klíčové v dosažení klima-energetických cílů – třetina energie z OZE do roku 2030.
Schopnost vyrábět si vlastní energii dává lidem určitou moc a kontrolu. Technologie využívající OZE dává poprvé od zavedení elektřiny jednotlivcům a komunitám možnost energetické soběstačnosti. V Německu se komunitní energetika rozvinula právě díky iniciativě energetických družstev, které si v 90. letech začali instalovat vlastní solární panely. Na tyto pionýrské projekty navázal zákon EEG zajišťující výkupní cenu, díky kterému se energetické družstevnictví (ať občanské či obecní) mohutně rozšířilo. Původně občanskou iniciativu brzy začali přejímat také místní samosprávy. Mnoho starostů využilo příležitosti pro své obce a mnoho dalších se časem inspirovalo. Obnovitelné zdroje nabízejí možnost, především venkovu, jak diversifikovat svoje hospodaření, vytvořit pracovní místa, zvětšit soběstačnost, zvýšit příjmy do obecní kasy a v neposlední řadě udělat něco pro životní prostředí.
Takové motivace vedly i starostu a obyvatele Feldheimu, když se rozhodli nechat u své obce postavit prvních 5 z nynějších 55 větrných elektráren. Na jednu turbínu se složili místní, zbylé čtyři financovali firmy nebo družstva z měst či obcí, kde pro stavbu nejsou vhodné podmínky. Tak vznikl postupně celý park, který dnes vyrobí několiksetkrát více než spotřebuje blízký Feldheim. Aby však v bezvětrných dnech nepřestalo svítit, vybudovala obec také bateriové uložiště pro případ úplného výpadku dodávky energie. V obci stojí také bioplynová stanice, která ve spolupráci s místními farmáři produkuje a dodává teplo domácnostem, které se rozhodly přispět na obecní teplovody.
Obec Luckenwalde zase s pomocí místního družstva staví na obecních budovách solární panely a dlouhodobě tak nejen vylepšuje vlastní rozpočet, ale utracené peníze ještě multiplikují svůj užitek pro místní komunitu, místo aby rovnou odtekly k společnostem provozujícím vzdálené elektrárny.
Význam komunitní energetiky vyzdvihla také přednáška profesora Lilliestama z IASS v Postupimi, který skupině účastníků prezentoval nejčerstvější výsledky svého výzkumu. Ze tří modelů transformované evropské energetiky vychází národní varianta nejhůře. Nejlepší poměr cena-výkon vychází z kombinace celoevropské sítě velkých elektráren využívajících nejpříznivější podmínky pro OZE (např.: atlantické pobřeží Irska pro vítr, rumunskou dunajskou nížinu pro slunce atd.) s lokálními soukromými a komunitními zdroji.
Díky lokálně budovaným a vlastněným OZE drží dnes v Německu samovýrobci důležitý podíl produkce energie, a i jinde v Evropě trend decentralizace energetiky postupuje. Ekologické výhody doplňují výhody socio-ekonomické a není tak divu, že komunitní obnovitelná energetika se těší široké podpoře veřejnosti. České ministerstvo průmyslu však mezitím připravuje návrhy, které s podporou komunitní energetiky nepočítají a OZE plánují podporovat jen v minimální nutné míře. I u české veřejnosti a místních samospráv se přitom stále častěji objevuje poptávka po lepších podmínkách pro rozvoj komunitní energetiky obnovitelných zdrojů, kterým se tak daří hned za hranicemi. Byla by škoda na tento vlak příležitostí nenaskočit.
Filip Siblík, Hnutí DUHA
