Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Bioplyn se považuje za obnovitelný zdroj energie, způsob jeho získávání je však v mnohém problematický. Bioplynové stanice většinou zpracovávají kejdu a další odpad z živočišné výroby, což nepřímo podporuje průmyslové velkochovy zvířat. Další hlavní surovinou je kukuřice, speciálně šlechtěná pro energetické využití. Kvůli státní podpoře biopaliv pěstování této kukuřice značně narostlo, což má za následek zvýšené nasazení chemických postřiků, vyčerpávání půdy, její erozi a ztrátu biodiverzity. Je proto nanejvýš žádoucí hledat další energeticky využitelné plodiny, jejichž pěstování by bylo ekologicky přijatelné a zároveň vneslo do krajiny potřebnou pestrost.

Jako dobrá alternativa se v tomto směru jeví dosud v Evropě téměř neznámý čirok, latinsky sorghum. Různé variety čiroku jako energetické plodiny testuje v posledních letech francouzská firma Euralis, resp. její stejnojmenná dceřiná společnost v Německu. Podle marketinkového šéfa firmy Olivera Beckera jsou výsledky povzbudivé: čirok prý brzy dozrává, má vysokou odolnost vůči chladu a poskytuje vysoký objem biomasy. Údaje o výnosnosti jsou k dispozici podle různých druhů čiroku a podle jednotlivých německých spolkových zemí. Nejlepší hodnoty vykazuje druh Biomass 150, pěstovaný v Bavorsku. V letech 2010 až 12 dosáhl průměrný výnos sušiny 253 metrických centů z hektaru.

Stejně jako kukuřice patří čirok k teplomilným rostlinám a pěstuje se až asi 3 tisíce let. Původně pochází z rovníkové Afriky, kde dodnes patří k důležitým potravinám. Kromě toho se ve větší míře pěstuje ve Spojených státech, Mexiku, Austrálii a Jižní Africe, především ke krmnému a technickému využití. Vyznačuje se nízkou potřebou vody, vysokou schopností získávat z půdy živiny a – jak už bylo řečeno – vysokým množstvím biomasy. Díky rozvětvenému kořenovému systému dobře prospívá i na suchých a písčitých stanovištích, kde se kukuřici daří jen za cenu intenzivního hnojení. K setbě a sklizni lze využít stejné zemědělské stroje, jako při pěstování kukuřice a cukrové třtiny. Zajímavou výhodou je, že čirok, na rozdíl od kukuřice, „nechutná“ divokým prasatům, zřejmě proto, že nevytváří palice a že lehce páchne po kyanovodíku. Jistou environmentální nevýhodou je nutnost hnojení dusíkem, i když v menší míře, než je běžné u kukuřice.

Pro bioplynové stanice se však hodí i další plodiny, veskrze domácí a nenáročné. K nim patří krmný šťovík, sléz, lesknice rákosovitá nebo sveřep bezbranný. Jde o víceleté rostliny, které chrání půdu před erozí. Nemají sice takový energetický výnos jako kukuřice, to je ale kompenzováno nižší potřebou orby a setí. V Německu platí předpis, že v bioplynových stanicích, postavené roku 2012 a později, se smí kukuřice a obilí používat jen z 60 %, zbylých 40 % musí představovat jiné energetické rostliny. To vedlo k tomu, že nárůst ploch, osetých kukuřicí, se prakticky zastavil, přestože počet bioplynových stanic stále narůstá. V Česku však žádný takový předpis neexistuje.

Jakub Šiška, Sonne und Freiheit

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku


Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU

Podpořila Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU.

Odběr Newsletteru

I agree with the Pravidla