Klima
V posledních týdnech se odehrálo hned několik událostí, které budou mít zásadní vliv na budoucnost evropské klimatické politiky. Nejprve ve středu 11. prosince představila Evropská komise svoji vlajkovou loď v podobě Evropské zelené dohody (European Green Deal). Následovalo zasedání Evropské rady, kde byl po několikaměsíčním vyjednávání členskými státy odsouhlasen závazek Evropské unie dosáhnout jakožto celek klimatické neutrality do roku 2050. Jediným členským státem, který tento cíl zatím oficiálně nepodpořil je Polsko, u kterého se ale očekává, že závazek podpoří na zasedání Evropské rady v červnu 2020. Francouzský prezident Emmanuel Macron mu ostatně již pohrozil, že pokud celoevropský cíl nepodpoří, je možné, že si nebude moci dosáhnout na důležité evropské fondy.
Česká republika od roku 2010 poskytuje finanční prostředky na zvládání dopadů změn klimatu a snižování emisí v rozvojových státech. Objem těchto financí se mezi lety 2010 až 2018 pohyboval v rozmezí 75 až 223 milionů korun ročně, z čehož většina byla vynaložena prostřednictvím bilaterální rozvojové spolupráce. V posledních třech letech, za něž jsou dostupná data, ale výše příspěvků klesala (viz tabulka) a na příští roky nemá vláda konkrétní plán. Poskytování finanční podpory na klimatická opatření v zemích globálního Jihu patří mezi závazky, k nimž se Česká republika přihlásila ratifikací Pařížské dohody.
Ve čtvrtek 8. srpna 2019 představil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) zvláštní zprávu o vztahu změn klimatu a půdy. Hlavními zkoumanými oblastmi byl dopad klimatické změny na zemědělství, lesnictví a produkci potravin.
Tento závěr si bohužel musíme vyvodit při čtení nedávno publikovaných výročních zpráv za rok 2018 jak České exportní banky (ČEB), tak Exportní a garanční pojišťovny (EGAP). Jedná se o státem vlastněné exportní kreditní agentury, které využívají veřejných peněz pro podporu českého exportu do rizikových oblastí či projektů, které by běžně nezískaly komerční podporu. Právě kvůli svému veřejnému profilu jsou pak tyto agentury povinné vykazovat ve svých výročních zprávách mimo jiné i dopady podpořených projektů na životní prostředí a pravidelně tak vyhodnocovat ekologická rizika své činnosti.
Pařížská dohoda o ochraně klimatu z roku 2015 požaduje po všech signatářích, k nimž patří i Česká republika, aby nejpozději do roku 2020 přijaly dlouhodobou (tedy k roku 2050) strategii snižování emisí skleníkových plynů. Projednávání návrhu klimatické strategie Evropské komise se zatím zadrhlo na nesouhlasu čtveřice členských států, pro něž je požadavek na dosažení uhlíkové neutrality k polovině našeho století nepřijatelný. Premiér Babiš svůj odmítavý postoj zdůvodnil mimo jiné tím, že bychom se měli spíše zaměřit na snižování emisí mimo EU, konkrétně pak zdokonalováním nízkoúčinných elektráren na fosilní paliva. Postěžoval si, že „financovat technologie výroby z fosilních zdrojů je dnes prakticky nemožné, i když by se tím výrazně snižovala uhlíková stopa.“
Nahlédněte do publikace, ve které najdete konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii.
Chytrá energie (4,2 MB, pdf)
Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:
