Po mnohaměsíčním lavírování poslalo Ministerstvo životního prostředí začátkem března do meziresortního připomínkového řízení návrh, aby Česká republika v příštím roce jednorázově přispěla 50 miliony korun do Zeleného klimatického fondu (GCF). Tento fond je hlavním nástrojem finanční pomoci rozvojovým zemím se zvládáním dopadů změny klimatu a snižováním emisí. Od loňska probíhá formální proces doplňování financí do fondu a řada dárců, včetně Polska, Maďarska nebo Slovenska, už peníze poslala.
Návrh MŽP počítal s tím, že by se český příspěvek do GCF zaplatil z výnosů z prodeje emisních povolenek. To umožňuje novela zákona o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů z ledna letošního roku. Vzhledem k očekávanému ročnímu příjmu MŽP z prodeje emisních povolenek ve výši 4 miliardy korun by navrhovaný jednorázový příspěvek představoval pouze 1,25 % z této částky. Připomeňme, že drtivá většina peněz z prodeje povolenek, kterou má MŽP k dispozici (o výnosy do výše 8 miliard korun ročně se rovným dílem dělí s MPO), má být vynaložena na financování populárního a úspěšného programu Nová Zelená úsporám.
MŽP s odesláním návrhu k posvěcení ostatními resorty otálelo tak dlouho, až se trefilo do koronavirové doby. Návrh nyní čelí zásadní připomínce ze strany Ministerstva financí: s poukazem na dopady pandemie v Česku resort financí nesouhlasí s uvolněním 50 milionů korun na klimatickou pomoc rozvojovým zemím. Pomineme-li fakt, že jde o zanedbatelnou částku odpovídající nákladům na stavbu koupaliště v Tachově, je neakceptovatelné, aby jakkoli tíživá situace v ČR byla využívána jako výmluva pro omezování rozvojové spolupráce, humanitární pomoci nebo poskytování klimatických financí těm nejpotřebnějším za našimi hranicemi.
Humanitární a rozvojové organizace předpokládají, že se pandemií vyvolaná krize v mnoha zemích a regionech rychle změní na krizi humanitární, která bude mít v následujících letech výrazný socioekonomický dopad. Je pravděpodobné, že nejvíce postiženy budou současné krizové regiony a nejohroženější budou sociální skupiny jako jsou vnitřní přesídlenci, senioři, dlouhodobě nemocní, osoby s postižením a další.
Zatímco vyspělé země mohou poměrně rychle mobilizovat veřejné i soukromé zdroje na posílení zasažených ekonomických odvětví i skupin obyvatel, dopady pandemie v rozvojových zemích je třeba vnímat jako „krizi v krizi“, včetně krize klimatické. Stávající problémy nezmizí, příchod koronaviru může jejich dopad spíše znásobit. Je tedy žádoucí, aby navzdory nemalým dopadům na českou ekonomiku v co největší míře narůstala podpora rozvojových zemí. Pro úplnost je třeba zmínit, že kromě pokračující činnosti v zahraničí se velká část českých rozvojových a humanitárních organizací věnuje i pomoci se zvládáním dopadů epidemie COVID-19 v České republice. Detaily jsou na webových stránkách jednotlivých organizací.
Klára Sutlovičová, FoRS – České fórum pro rozvojovou spolupráci
