Při sledování pouze českých médií by se mohlo zdát, že Evropská zelená dohoda je odepsaná, budoucnost evropské ekonomiky leží v jádru, uhlí a spalovacích motorech a dosažení klimatické neutrality do roku 2050 už nikdo nevěří. Realita je ale zcela odlišná. Napříč Evropskou unií se stále častěji a hlasitěji ozývají hlasy pro zachování zelených cílů a naopak jejich využití pro cestu ze současné ekonomické krize způsobené pandemií COVID-19.

Již v závěrech Evropské rady z března 2020 se všichni lídři členských zemí (včetně českého premiéra Andreje Babiše) shodli, že návrat k normálnímu fungování ekonomiky a společnosti má být založený na „zelené a digitální transformaci“. Stejné záměry pak lídři států znovu potvrdili o měsíc později, když se přihlásili ke „Společnému plánu obnovy“, který mimo jiné uvádí, že obnova evropské ekonomiky bude založená na „masivních investicích do zelené a digitální transformace a cirkulární ekonomiky“. I toto prohlášení podepsal Andrej Babiš.

Na podporu Evropské zelené dohody se pak vyjádřilo například sedmnáct ministrů životního prostředí členských zemí (z Visegrádské čtyřky se zatím přidalo pouze Slovensko) či 180 čelných představitelů firem, nevládních organizací a politiků. Z českých opozičních stran pak zelenou obnovu ekonomiky otevřeně podporují Piráti a STAN.

Proč tedy Andrej Babiš či Karel Havlíček v rozhovorech opakují, že by Evropská unie měla na Zelenou dohodu zapomenout? Vysvětlení se nabízí více. Nejpravděpodobněji se jedná o hru pro domácí voliče či o snahu vydobýt si lepší vyjednávací pozici v rámci probíhajících jednání o rozdělení EU fondů. Všechna však mají svůj základ v politice, nikoliv v ekonomice. Obnova po krizi založená na Zelené dohodě totiž dává nejen ekologický, ale i ekonomický smysl.

Zelená dohoda vznikla jako strategie pro růst a jedním z jejích hlavních cílů je kromě snížení emisí skleníkových plynů také zvýšení konkurenceschopnosti evropských ekonomik v době, kdy se stále více vlád i soukromých společností ubírá směrem zelených investic. Založit proto v roce 2020 hospodářskou obnovu na injekcích do fosilního průmyslu či výroby automobilů se spalovacími motory by bylo i pro průmyslově založenou zemi jakou je Česká republika vysoce nerozumné.

Je možné, že si to část české politické reprezentace ještě neuvědomuje. Naštěstí pro ně i pro celou Českou republiku jsou již nyní v menšině a Zelená dohoda kvůli pandemii neskončí, právě naopak. Cílem českých politiků by tak nemělo být zbytečně bojovat proti Zelené dohodě, ale naopak se jí pokusit využít pro české zájmy. Ostatní země budou připraveny se zelenými projekty, do kterých bude možné rychle nasměrovat obrovské investice, které EU v rámci obnovovaných opatření uvolní. Pokud si kvůli neprozřetelnosti politiků tyto projekty nepřipraví i Česká republika, budeme na tom tratit pouze my. Evropská unie půjde i po krizi zelenou cestou a je na nás, zda se k ní přidáme nebo zůstaneme stát bokem.

Kateřina Davidová, Centrum pro dopravu a energetiku