Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW Berlin) zpracoval studii, ve které hodnotí výstavbu jaderného reaktoru jako podnikatelskou příležitost. Zaměřuje se přitom, jak na historické zkušenosti s výstavbou reaktorů, tak na vyhodnocení aktuálně rozestavěných a zamýšlených projektů.
Samosprávy a obyvatelé obcí, u nichž stát hledá místo pro uložení vysokoradioaktivních odpadů, se dosud zásadních změn nedočkaly. K takovému závěru došlo členské shromáždění Platformy proti hlubinnému úložišti, která sdružuje 47 obcí a spolků, jež se konalo 11. června v Dolní Cerekvi. Přítomní tak zhodnotili první čtyři měsíce po výměně ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) a odkladu výběru lokalit. Pozitivně však vnímají, že došlo k uklidnění vyhrocené situace mezi obcemi a státní správou a byly zpřístupněny nesmyslně utajované zprávy s výsledky doposud provedených geologických a dalších prací.
Informace o zhruba tříměsíčním odkladu spuštění třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce, kterou v tomto týdnu přinesl deník Pravda, se dala očekávat. Druhé čtvrtletí roku 2019, kdy měl být reaktor podle posledních odhadů spuštěn, již začalo a všechny potřebné kroky dosud nebyly provedeny. Odklad o tři měsíce není vzhledem k původně plánovanému termínu (při zahájení prací na dostavbě elektrárny v roce 2008 byl termín dokončení třetího bloku stanoven na rok 2012) úplně zásadní. Zajímavé však bude, zda se potvrdí další prodražení projektu, deník Pravda ve zmiňovaném článku píše o celkové částce 5,6 miliard eur.
Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková odvolala k 18. únoru z funkce ředitele státní Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) Jiřího Slováka a novým ředitelem jmenovala Jana Prachaře. Změnu přivítaly obce a spolky sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti, které sami o odvolání Jiřího Slováka usilovaly poté, co ztratily poslední zbytky důvěry v poctivý výběr lokality pro úložiště. Může tato personální výměna uklidnit dnešní vážný konflikt mezi státní správou a starosty i obyvateli dotčených obcí a měst? Záleží nyní, zda se promítne i do změny práce SÚRAO.
Vzhledem ke slabé kondici ruské ekonomiky si lze jen těžko představit, že by Rusko v nejbližším desetiletí zvládlo financovat výstavbu 35 v zahraničí rozjednaných jaderných reaktorů. Lze však očekávat, že bude upřednostňovat zakázky s nízkým obchodním rizikem (Finsko) anebo takové, které zajistí posílení jeho politického vlivu (jako v zemích střední a východní Evropy). To jsou jedny ze zjištění studie profesora Stephena Thomase „Ruský program vývozu jaderných technologií“, kterou představily Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.