Monopolní energetické firmy ve střední Evropě spojuje obdobná jaderná minulost i plány na nový atom. Jaderné elektrárny elektrárenským kolosům v minulosti pomohly k udržení dominantního postavení na trhu s elektrickou energií. Ekonomika obdobných projektů, například dvojnásobné zdražení elektrárny stavěné ve Finsku však může znamenat noční můru místo snu o levné atomové elektřině.
Atomový monopol
Nová studie Heinrich Böll Stiftung Praha sestavená ve spolupráci s Hnutím DUHA mapovala postavení a plány energetických podniků ve střední Evropě v atomové energetice. Státní podniky se po rozpadu socialistického bloku transformovaly do monopolních energetických společností. Český ČEZ, polská PGE, maďarská MVM, bulharský NEK i Slovenské elektrárne si bez problémů udržely dominantní postavení, které neohrozila ani liberalizace trhu po vstupu do Evropské unie. Pevné postavení na trhu si udržely také pomocí jaderných elektráren sovětské konstrukce ze sedmdesátých a osmdesátých let. V současné době energetické firmy v Česku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v Bulharsku prosazují výstavbu nových jaderných bloků. Politika firem se shodně opírá o těsnou spolupráci s úředníky z ministerstev průmyslu.
„Ve výstavbě jaderných elektráren vidí představitelé jednotlivých dominantních energetických společností příležitost k zachování svého výsadního postavení na národních trzích. Uhelné elektrárny totiž budou v příštích letech čelit zvyšování nákladů, protože bude třeba kupovat emisní povolenky,“ popisují autoři plány energetických kolosů v předmluvě publikace. „Ani jedna ze zmíněných firem se nepokusila založit významnější část svého podnikání na decentralizované produkci s využitím obnovitelných zdrojů energie. Stavba jaderných elektráren představuje poslední teoretickou možnost, jak si bývalé monopoly mohou uchovat převahu nad konkurencí a kontrolu nad trhem.“
Autoři se také pozastavují nad faktem, že ani v jednom státě nebyly plány na výstavbu nových reaktorů přijaty po komplexní analýze různých variant, včetně bezjaderných. Polská vláda se rozhodla prosazovat výstavbu jaderného zdroje, aniž by ji energetická koncepce doporučila. V Bulharsku nahrazuje státní energetickou koncepci přehled projektů předložený velkými investory. V Maďarsku si parlament schválil změnu energetické koncepce, která podmiňovala výstavbu nových reaktorů odstavením starých, aniž by požadoval předložení různých alternativ a zhodnocení ekonomických aspektů takového plánu. Slovenská vláda přijala svůj strategický plán rozvoje energetiky bez širší odborné diskuse a posouzení variant, odsouhlasila jediný návrh postavený na dalším rozvoji jádra.
„Také v Česku jsou k dispozici studie, které propočetly, že nové jádro nepotřebujeme,“ připomíná Karel Polanecký z Hnutí DUHA, jeden z autorů studie ekologických organizací Chytrá energie. „Kalkulace potvrzují, že lze zajistit dostatek energie pro české domácnosti a průmysl bez rozšiřování uhelných dolů a nových atomových reaktorů. Bioplynové stanice, větrné elektrárny, solární panely a další obnovitelné zdroje výhledově dovedou pokrýt dvě třetiny dnešní české poptávky po elektřině.“
Rozdrtí ekonomika jaderné sny?
Politická podpora ještě nemusí znamenat, že budou jaderné elektrárny opravdu postaveny. Vysoká investiční náročnost vede k neochotě investorů, byť jde o silné státní společnosti, nést všechna ekonomická rizika. Ještě v devadesátých letech středoevropské státy výstavbu jaderných elektráren jistily – na úvěry, kvůli kterým byly stavěny první bloky v Temelíně a Mochovcích, byly poskytnuty vládní záruky. Po vstupu do Evropské unie již tento postup není možný, protože by se jednalo o porušení pravidel hospodářské soutěže.
Na trhu s elektřinou musí být v Evropské unii dodržována pravidla, která brání zvýhodňování jednotlivých výrobců ze strany států. Vlády nemohou poskytovat energetickým společnostem (státním či soukromým) ani vybraným technologiím žádné výhody, které by vedly k poškození konkurence. Ani polostátní firmy proto nemohou počítat s dotacemi na výstavbu reaktorů či s vládními zárukami za úvěry. I přesto se slovenská a bulharská vláda pokouší o nepřímou podporu jaderných elektráren. Omezování odvodů do fondu na likvidaci vyhořelého paliva nebo navyšování vlastního jmění státem vlastněné firmy ovšem nemohou ekonomickou bilanci projektů zásadně ovlivnit. Výstavba nových jaderných bloků v zemích střední a východní Evropy bude záviset na tom, jestli někdo z dodavatelů předloží nabídku, která bude pro ČEZ, MVM či PGE ekonomicky výhodná.
Profesor Stephen Thomas z britské University of Greenwich shromáždil nabídky zaslané firmami do nedávných výběrových řízení na dodávky reaktorů v různých částech světa. V Jihoafrické republice nepřišla žádná nabídka pod 6000 USD/kWe, v Kanadě se nejlevnější dostala na 6600 USD/kW. Oba tendry byly z důvodu vysokých cen zrušeny. Z hlediska střední Evropy stojí za sledování ceny reaktorů od firem, které v regionu působí. Například do výběrového řízení na stavbu dvou reaktorů v České republice se přihlásily společnosti Areva, Westinghouse a Atomstrojexport. Současná cena reaktoru firmy Areva budovaného ve Finsku se odhaduje na 4500 USD/kW (oproti odhadu 2500 USD/kW při zahájení výstavby v roce 2005), druhý reaktor ve Francii má stát 3300 USD/kW. Podle odhadů ze Spojených států by firma Westinghouse měla být schopna postavit novou jadernou elektrárnu s náklady 2500 až 4900 USD/kW, u rozestavěného reaktoru v Číně se aktuální odhady pohybují kolem 3500 USD/kW. Obtížněji lze odhadnout možnosti společnosti Atomstrojexport, která v případě elektrárny Belene deklaruje náklady 3700 USD/ kW. Podle odhadu bulharské vlády by ovšem výstavba dvou reaktorů dodaných ruskou firmou přišla na 9 miliard eur, což znamená 5600 USD/kW.
