Jaderné štěpení je mnohými svými propagátory vydáváno za nejlepší možný zdroj energie. Nukleární průmysl přesvědčuje zejména sám sebe o „renesanci“ tohoto odvětví. Čeští politici se na atom dívají bez pochyb. Nakolik se ve světě nebo v Česku promění obraz jádra po těžké havárii ve třech reaktorech a jednom bazénu s vyhořelým palivem ve Fukušimě?
Riziko a rozhodnutí
Vždy po velkých nukleárních haváriích, ať už to byl Three Mile Island nebo Černobyl, ztratila jaderná energetika na dlouho podporu veřejnosti a atomový průmysl pozbyl dechu. Události ve Fukušimě ještě ani po řadě týdnů bohužel nejsou u konce. 
Na vyslovení závěrečných soudů je stále brzo. Přesto první reakce můžeme sledovat již nyní. Německo, Švýcarsko nebo Itálie přehodnocují svůj vztah k jaderným zařízením – plánovaným i současným. Ve Velké Británii klesla veřejná podpora atomu o 12 % a výrazně vzrostla podpora čistých řešení.
Provoz atomových reaktorů je svázán přísnou kontrolou jaderného dozoru. Obecně u veřejnosti vládne až nekriticky vysoká důvěra v bezpečnost jaderných reaktorů. Rizika přesto existují. Stejný typ reaktorů jako v japonské Fukušimě provozují také ve Švédsku. Zde se v roce 2006 vyhnuli vážné havárii jen se štěstím. Vedení z důvodu maximalizace zisku rozhodlo, že neodstaví reaktor během oprav zabezpečovacího zařízení. Náhodný zkrat byl pak příčinou sledu událostí, kdy se elektrárna ocitla jen hodinu před tavením paliva. Přitom i Švédsko považujeme – obdobně jako Japonsko – za vzor spolehlivosti a bezpečnosti.
Kde jaderný dozor selhává
Při bližším pohledu na příčiny katastrofální havárie v Japonsku můžeme vyslovit první soudy. S ohledem na „optimalizaci investic“ a výpočet míry pravděpodobnosti nerealizoval provozovatel elektráren TEPCO lepší zabezpečení dieselagregátů náhradního napájení, které by zařízení ochránilo před vlnou tsunami. Postupně na povrch vyplouvají další alarmující skutečnosti: provozovatel nepovažoval za důležité havarijní systémy napájení a další komponenty kontrolovat. Zprávy o sledování funkčnosti falšoval. Japonský jaderný dozor to nechalo v klidu a neváhal dokonce nedávno před katastrofou udělit povolení k dalšímu provozu nejstaršího reaktoru ve Fukušimě. Následky benevolence vidíme v dnešních zprávách: radiace překročila povolené hodnoty o tisíce bodů, úřady vydávají zákaz konzumace zeleniny a mléka v okolí elektrárny, dokonce i zákaz pití vody v Tokiu. Provozovatel při odvracení krize spíše tápe a nemá dostatek zkušených pracovníků, kteří by mohli havárii čelit.
Odpovědnost s garancí státu
Riziko jaderné energetiky je právě v dopadech na okolí. Fukušimou padl vžitý předpoklad, že nás ochrání kontejnment – bezpečnostní bariéra, přes kterou se neměla radioaktivita dostat. Vždy se najdou scénáře a příčiny, se kterými se nepočítalo. Docházívá k nim sice s velmi 
malou pravděpodobností, zato však mohou mít ohromné dopady. Na zdraví lidí, majetek, životní prostředí. To je také důvodem, proč se provozovatelé jaderných elektráren dosud nezbavili nejvýraznější veřejné skryté subvence pro atomové reaktory – takzvané omezené odpovědnosti. Ta česká je ukryta v paragrafech atomového zákona, uměle snižuje ČEZ výši povinného ručení na osm miliard korun. Evropská agentura pro životní prostředí přitom odhaduje, že výše škod při těžké jaderné havárii může dosáhnout až k 1 500 miliardám korun.
Česko stojí před rozhodnutím, zda nechat ČEZ investovat do nových reaktorů za stovky miliard korun a ČEPS do rozšíření elektroenergetické sítě za více než padesát miliard. Jako celek podobné rozhodnutí pomůže upevnit monopolní postavení ČEZ, narušit závislost českého spotřebitele na energetickém kolosu už nikoliv.
S přípravou nové Státní energetické koncepce by měla vláda zvážit, zda je ochotna podstoupit riziko spjaté s ekonomickou náročností i samotnou bezpečností atomu. Dostupné příležitosti ve zvyšování energetické efektivity i propočtené možnosti obnovitelných zdrojů nám dávají také možnost zbavit se závislosti na mamutích energetických zdrojích.
Edvard Sequens, Calla a Martin Sedlák, Hnutí DUHA
Foto: wikimedia
