Evropský tlakovodní reaktor (EPR) od společnosti AREVA se měl stát vlajkovou lodí jaderné renesance. Pilotní projekty ve Finsku a Francii ukazují, že očekávání byla z říše snů. Profesor Stephen Thomas z britské University of Greenwich, který se dlouhodobě zabývá ekonomikou jaderné energetiky, dává v nové studii jasné doporučení: chce-li AREVA minimalizovat své ztráty, měla by koncept reaktoru EPR co nejrychleji opustit.

Publikace nazvaná The EPR in Crisis shrnuje historii vývoje reaktoru, sleduje problémy s jeho výstavbou a odhaduje, s jakou pravděpodobností se může prosadit na různých trzích. Výrazné prodražení výstavby prvních dvou reaktorů EPR ve finském Olkiluoto a francouzském Flamanville znamenalo konec konceptu levného reaktoru, který ovládne trhy.

Zkušenosti s vysokou cenou obou pilotních projektů se promítly do ceny, za kterou AREVA svůj reaktor nabízí zákazníkům. Společnost neuspěla ve třech významných výběrových řízeních (do tendru vypsaného v Jihoafrické republice poslala AREVA nabídku, že postaví reaktor s měrnými náklady 6000 USD/kW, což je trojnásobek odhadu z roku 1995). Předpokládané objednávky z Velké Británie a Spojených států přijdou později, než AREVA očekávala, a i v těchto případech budou zákazníci požadovat rozumnou cenu. Podle názoru profesora Thomase nemá reaktor EPR na energetickém trhu perspektivu.

„Ekonomika drtí řadu jaderných projektů, proto by katastrofální zkušenost francouzského státního podniku měla varovat i české politiky. Navíc k osvobození tuzemské energetiky od dovozu paliv a vysokého množství emisí stačí jednoduché kroky: zateplování domů, orientace na domácí, regionální zdroje,“ říká Karel Polanecký z Hnutí DUHA.

Přečíst si také můžete rozhovor s profesorem Thomasem o ekonomice současných jaderných reaktorů a rizicích nového zavedení veřejné podpory pro atomový průmysl.