Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Tento závěr si bohužel musíme vyvodit při čtení nedávno publikovaných výročních zpráv za rok 2018 jak České exportní banky (ČEB), tak Exportní a garanční pojišťovny (EGAP). Jedná se o státem vlastněné exportní kreditní agentury, které využívají veřejných peněz pro podporu českého exportu do rizikových oblastí či projektů, které by běžně nezískaly komerční podporu. Právě kvůli svému veřejnému profilu jsou pak tyto agentury povinné vykazovat ve svých výročních zprávách mimo jiné i dopady podpořených projektů na životní prostředí a pravidelně tak vyhodnocovat ekologická rizika své činnosti.

V českém prostředí je však tato praxe zatím velmi podceňovaná. Ve výroční zprávě EGAPu se výraz životní prostředí či změna klimatu nevyskytuje ani jedenkrát. Ve výroční zprávě ČEBu 2x v jednom identicky stejném odstavci, který ČEB používá ve svých výročních zprávách od roku 2009: „Při financování vývozních úvěrů se splatností nejméně 2 roky dodržuje ČEB pravidla jejich posuzování z pohledu dopadů realizace financovaných vývozních projektů na životni prostředí v cílové zemi vývozu. Řídí se při tom postupy podle Doporučení Rady OECD „Společné přístupy pro státem podpořené vývozní úvěry a environmentální a společenská Due Diligence“ (2016) o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů. ČEB nevyvíjí žádné vlastní aktivity v oblasti životního prostředí.“.

Ze zahraničí ovšem víme, že informovat o ekologických dopadech veřejných financí lze mnohem lépe. Při listování poslední výroční zprávou exportní kreditní agentury ve Švédsku (SEK), se pojem životní prostředí objevuje 63x a klimatická změna 6x. Ve zprávě jsou celé kapitoly věnované souvisejícím tématům jako Udržitelnost a klimatická změna, Obchodní a udržitelné podmínky, či Zelené půjčky. Ukázkou budiž kapitola Zelené dluhopisy, ve které stojí: „Mezinárodní obchod s sebou může nést jak riziko, tak i příležitost pro životní prostředí a klima. Jako vládní finanční instituce hraje SEK klíčovou roli v procesu hledání souladu mezi mezinárodními financemi a životním prostředím.“.

V případě České republiky však ani samotný kontrolní proces nad používáním veřejných prostředků na podporu vývozu stále není samozřejmostí. O to hůře se pak získávají informace o konkrétních dopadech podpořených projektů na životní prostředí a klima, ačkoli tyto dopady mohou být značné.

Podle odborníků by i tyto státní organizace měly být průběžně pod systematickým dohledem veřejnosti včetně nezávislých neziskových organizací. To podporuje i Doporučení evropské ombudsmanky vydané v roce 2018. Ta v něm klade důraz na transparentnost hospodaření národních exportních kreditních agentur s prostředky ze státního rozpočtu, ale také zohlednění ekologických i dalších významných rizik, jež by mohla vést u podporovaných exportních projektů k významným ekologickým či sociálním problémům v zemích vývozu.

V současnosti se ukazuje, že řada projektů z období hospodářské krize, jež byly realizovány za mírnějších podmínek a postupů než obvykle, se stala problémovými a velmi pravděpodobně tyto projekty nakonec povedou ke značným ztrátám. Patří k nim především vývozní projekty uhelných, plynových a jaderných elektráren, tedy projekty s potenciálním negativním dopadem na životní prostředí v zemích vývozu i na globální klima. Tou nejznámější je hnědouhelná tepelná elektrárna Adularya v Turecku, kterou se na začátku letošního července ani napodruhé nepodařilo prodat tureckému správcovskému fondu TMSF. I toto téma má být na programu jednání při plánované návštěvě českého premiéra a ministra průmyslu v Turecku na podzim tohoto roku.

ČEB a EGAP podporují české exporty do zahraničí, ale jejich podpora projektů zaměřených na rozvoj využívání uhlí a zemního plynu, které ovlivňují změnu klimatu, je neslučitelná s dosahováním cílů Pařížské dohody a ve skutečnosti slouží k podpoře zastaralých obchodních strategií českých firem. Agentury pro vývozní úvěry by měly závazně přijmout přísnější kritéria bránící financování projektů v oblasti fosilních paliv a pomáhat tak rozvíjet byznys zaměřený na nová odvětví jako je obnovitelná energie nebo nízkouhlíková veřejná doprava. Jako ukázkový lze uvést projekt, který vzešel ze spolupráce mezi Svazem moderní energetiky a ČEB, kde zelené technologie české výroby vyhřívají největší jurtu na světě v Biškeku a podílejí se i na zabezpečení dodávek tepla do hlavního města Kyrgyzstánu.

Základním předpokladem pro zamezení podpory škodlivých projektů do budoucna je dodržování práva veřejnosti na informace o hospodaření organizací pracujících s penězi daňových poplatníků. Je nutné, aby se občané mohli podílet na kontrole jejich rozhodovacích procesů a vlivu jejich exportních projektů na životní prostředí. Konečně jim to ukládá i evropské Nařízení 1233/2011, podle kterého „ve výroční zprávě o činnosti členské státy popíší, jak jsou při činnosti jejich exportních úvěrových agentur v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů zohledněna ekologická rizika, jež s sebou mohou nést další významná rizika“.

Dobré příklady ve světě jsou. V již zmiňované výroční zprávě švédské exportní agentury se objevuje pojem udržitelnost 87x, ve výroční zprávě ČEB ani jedenkrát a ve výroční zprávě EGAP 1x. Neobjevuje se zde však ve spojitosti s Cíli udržitelného rozvoje, ale je použit k ujištění českých daňových poplatníků, že „obchodní strategie EGAP vychází z Exportní strategie České republiky 2012-2020, přičemž výběr podpořených obchodních případů plně odpovídá strategii dlouhodobé udržitelnosti a samofinancovatelnosti instituce“. Při pohledu na hospodaření institucí ČEB a EGAP a s přihlédnutím na potenciální výši ztráty v projektu Adularya se této deklaraci dá jen těžko uvěřit.

Jana Maussen, Centrum pro dopravu a energetiku

 

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku


Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU

Podpořila Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU.

Odběr Newsletteru

I agree with the Pravidla