Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Pařížská dohoda o ochraně klimatu z roku 2015 požaduje po všech signatářích, k nimž patří i Česká republika, aby nejpozději do roku 2020 přijaly dlouhodobou (tedy k roku 2050) strategii snižování emisí skleníkových plynů. Projednávání návrhu klimatické strategie Evropské komise se zatím zadrhlo na nesouhlasu čtveřice členských států, pro něž je požadavek na dosažení uhlíkové neutrality k polovině našeho století nepřijatelný. Premiér Babiš svůj odmítavý postoj zdůvodnil mimo jiné tím, že bychom se měli spíše zaměřit na snižování emisí mimo EU, konkrétně pak zdokonalováním nízkoúčinných elektráren na fosilní paliva. Postěžoval si, že „financovat technologie výroby z fosilních zdrojů je dnes prakticky nemožné, i když by se tím výrazně snižovala uhlíková stopa.“

Téměř 1,2 miliardy lidí stále žije bez elektřiny. Jenom v Indii je to asi 300 milionů, v Nigérii přes 80 milionů a v Bangladéši přes 65 milionů lidí. Číně se podařilo dostat mnoho milionů lidí z energetické chudoby díky výstavbě stovek uhelných elektráren. Také v Indii těchto zdrojů přibývá. Lidé však za to musí tvrdě zaplatit – nedýchatelným vzduchem v hustě obydlených regionech, degradací rozsáhlých oblastí těžbou uhlí, porušováním lidských práv a v neposlední řadě zhoršováním změn klimatu.

Uspokojení energetických potřeb stovek milionů lidí zejména v rozvojových zemích je jedním z cílů udržitelného rozvoje, k nimž se ČR také přihlásila. Plán OSN podporuje vizi decentralizovaného zásobování energií z fotovoltaických, větrných, bioplynových a menších vodních zdrojů. To je zajímavé především pro venkovské oblasti. Uhelné elektrárny se totiž vzhledem ke své velikosti stavějí především kvůli elektrifikaci velkých měst. Tam, kde se nevyplatí stavět rozvodné sítě, protože lidé bydlí příliš daleko nebo mají jen malou spotřebu elektřiny, nenabízí centralizovaná energetika vhodné řešení. Slunce a vítr jsou ale k dispozici prakticky všude. S využitím kombinace obnovitelných zdrojů má řada regionů dobré zkušenosti. V Indii či Bangladéši existují již stovky malých regionálních elektrických sítí, které nezávisejí na hlavní rozvodné soustavě a využívají lokální zdroje. Čím více vesnic s vlastním zdrojem se na takovouto síť napojí, tím se jejich energetické zásobování zlepší.

OSN, velcí investoři jako Světová banka, vlády některých států ani řada energetických firem s uhlím jako řešením poptávky po elektřině v rozvojových zemích nepočítají a uhelné projekty postupně přestávají finančně podporovat. Jejich motivací nedávat peníze do fosilní energetiky přitom ani tak nejsou ohledy na životní prostředí, ale ekonomika uhelných projektů. Největším nepřítelem je nižší než plánované využití výkonu elektrárny při fixních nákladech a rychlý nástup konkurence v podobě levnějších obnovitelných zdrojů. Když připočteme zpřísňující se požadavky na kvalitu ovzduší a cenu uhlí na světových trzích, málokterý uhelný projekt dokáže ekonomicky porazit alternativy. Takzvané zmařené investice do uhelných projektů, které se nikdy nevrátí, se už nyní pohybují v řádech stovek miliard dolarů.

Pro rozvojové země představuje přechod na obnovitelné zdroje energie příležitost, jak poskytnout přístup k čisté energii chudým lidem a zároveň vybudovat ekonomiku bez závisloti na uhlíku. V zemích jako je Bangladéš nebo Mongolsko levné solární panely dramaticky mění životy venkovských obyvatel a poskytují nové pracovní příležitosti. Uhlí by jejich situaci řešit nepomohlo.

Klára Sutlovičová, FORS - České fórum pro rozvojovou spolupráci

 

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku


Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU

Podpořila Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU.

Odběr Newsletteru

I agree with the Pravidla