Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

V debatě o změnách klimatu se objevují argumenty, že si lze vybrat: buď snížit emise skleníkových plynů, nebo se přizpůsobit. A občas zaznívá, že druhá možnost je lepší. Odpověď není jednoduchá. Na adaptace se musíme dívat realisticky. Ve chvíli, kdy se od obecného konceptu posuneme ke konkrétním praktickým opatřením, optimismu ubývá. Tak třeba sudy pod okapy, dotované vládním programem, jsou v současném mnohatýdenním suchu úplně k ničemu. Adaptace mají své meze a od určité hranice znečištění a změny podnebí se lze přizpůsobovat jen za cenu enormních humanitárních obětí a ekonomických škod.

Navíc, co vypadá v mírném středoevropském pásmu jako řešitelný problém, může být jinde mnohem náročnější. Několikastupňové oteplení promění celou ekonomiku a živobytí především lidí závislých na zemědělství. Nejhůře dopadnou zejména rozvojové země. Například v Africe je farmaření jediným zdrojem příjmu pro více než polovinu populace. V Jordánsku, Egyptě či Libyi mohou při oteplení Země o pouhé 1,5 až 2 stupně Celsia poklesnout zemědělské výnosy až o 30 %. Stručně řečeno, indickému nebo africkému rolníkovi oteplení o několik stupňů promění život mnohem více než většině Čechů, Němců nebo Američanů. Proto i adaptace zde budou podstatně náročnější.

Pařížská dohoda o ochraně klimatu počítá s tím, že bohatší země – a to včetně například Číny – pomohou třetímu světu částkou minimálně sto miliard dolarů ročně. Prostředky mají sloužit zejména dvěma účelům: za prvé umožní chudým státům adaptovat se na změny podnebí, kterým zbytek světa už nechce nebo nemůže zabránit, a za druhé jim pomohou s investicemi do čistých technologií, aby mohly vylepšovat životní úroveň bez závislosti na fosilních palivech.

Hlavní znečišťovatelé, mezi něž patří i Česká republika, se musejí o tento účet podělit. ČR ovšem zdaleka neplní ani svůj mezinárodní závazek poskytovat 0,33 % hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc chudým zemím (odložila jej z roku 2015 na rok 2030, ale již řadu let její příspěvek kolísá mezi úrovní 0,12 až 0,15 % HND). Výše českého příspěvku na pomoc se zvládáním klimatické změny v rozvojových zemích zatím není přesně stanovena. Dosavadní příspěvek ČR do Zeleného klimatického fondu, hlavního mezinárodního nástroje pomoci, přepočítaný na jednoho obyvatele patří mezi nejnižší v EU – jde o částku asi půl dolaru ročně.

Vládní Politika ochrany klimatu (MŽP, 2017) navrhuje růst poskytovaných klimatických financí na úroveň cca 1,8 miliard Kč ročně v roce 2030, tj. na současný průměr zemí EU. Dosažení této výše ovšem není závazným cílem koncepce a vzhledem k reálným potřebám postižených zemí (které se pohybují v řádech stovek miliard dolarů ročně) tak ČR svou spoluodpovědnost za dopady změny klimatu silně zanedbává. Chybí také konkrétní plán, z jakých zdrojů budou tyto prostředky poskytovány. Aktuálně musí vláda rozhodnout o nové výši příspěvku ČR do Zeleného klimatického fondu pro období po roce 2019 a nejpozději na podzim 2019 tento závazek nahlásit v rámci formálního procesu doplňování fondu. Výše tohoto příspěvku ve vztahu k HDP musí být alespoň dvojnásobná oproti období let 2015 až 2019. Část prostředků je třeba zajistit z výnosů z obchodování s emisními povolenkami.

Klára Sutlovičová, FORS - České fórum pro rozvojovou spolupráci

 

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku


Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU

Podpořila Německá spolková nadace pro životní prostředí DBU.

Odběr Newsletteru

I agree with the Pravidla