Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

V pátek 13. října se v Lucemburku konalo setkání Rady ministrů, na kterém ministři životního prostředí členských zemí (v českém případě náměstek Jan Kříž) jednali o novelizaci nařízení o sdílení úsilí (tzv. Effort Sharing Regulation či ESR). Effort Sharing Regulation je jedním ze dvou základních stavebních kamenů klimatické politiky EU a důležitým nástrojem k dosažení cílů Pařížské dohody (kterou již jako poslední stát EU ratifikovala i Česká republika). V rámci ESR jsou pro členské státy nastaveny závazné cíle pro snižování emisí skleníkových plynů v sektorech, které nejsou obsaženy v EU ETS, tedy např. doprava, zemědělství, domácí vytápění či odpady, které dohromady představují téměř 60 % emisí celé EU.

V současnosti se rozhoduje o tom, jak bude tento systém nastaven pro roky 2021-2030, tedy podle mnoha projekcí v letech klíčových pro snahu udržet globální oteplování pod 2°C či dokonce 1,5°C, jak bylo přijato v Pařížské dohodě. Návrh, který ministři schválili, je ovšem příliš benevolentní na to, aby přinesl potřebné výsledky. 

Cíl snížení emisí o 30 % do roku 2030 je sám o sobě nedostatečný a návrh navíc obsahuje díry, které některým státům umožní se snižování emisí částečně vyhnout. V takovém případě povede nařízení k reálnému snížení emisí o pouhých 23 % do roku 2030.

Schválená podoba nařízení navíc kalkuluje s příliš vysokým výchozím bodem pro snižování emisí, což znamená, že většina států ve skutečnosti nebude muset alespoň první čtyři roky dělat vůbec nic a cíle i přesto dodrží. Ani obchodování s ESR kredity tak nebude fungovat optimálně, jelikož státy nebudou mít potřebu jednotky dokupovat. Díky legislativním skulinám pak budou moci státy například přenášet přebytečné kredity z předchozích období do budoucích a ještě více tím snižovat potřebu reálného omezování produkce emisí.

Rozhodnutí ministrů podpořit systém v této nedostačující podobě bylo kritizováno jak mezinárodními, tak českými ekologickými organizacemi. Wendel Trio, ředitel CAN Europe, poznamenal: „Členské státy možná mluví o klimatické akci, ale za zavřenými dveřmi se jejich zástupci snaží dělat co je v jejich silách, aby zajistili, že jejich země nebude muset podnikat žádné reálné kroky.“ Barbora Urbanová z Centra pro dopravu a energetiku pak uvedla: „Stanovisko ministrů je velkým zklamáním. Vzhledem k tomu, že legislativa vyžaduje snížení emisí o pouhých 23 %, je téměř bezcenná, protože podobného snížení bychom dosáhli i bez ní.“

Jednání o návrhu budou dále pokračovat v rámci tzv. trialogu mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Ekologické organizace požadují výrazné zlepšení návrhu tak, aby výsledný systém opravdu vedl ke snižování emisí skleníkových plynů a znečištění ovzduší.

Pro samotnou Českou republiku by bývalo bylo výhodné zasazovat se o přísnější podobu finálního nařízení, jelikož podle projekcí budeme schopni splnit cíle ambicióznější než ty, na kterých se ministři usnesli. Pokud by se ovšem přijaly cíle přísnější, které by donutily alespoň některé země k razantnějšímu omezování svých emisí, mohla by Česká republika takovýmto zemím prodávat své přebytečné kredity. Stejně tak by ČR pravděpodobně těžila z přílivu zahraničních investic, jelikož by u nás náklady na snižování emisí byly nižší než v některých okolních zemích. Žádné z těchto výhod však nepocítíme, když cíle budou tak nízké, že je bez větších snah splní úplně všichni.

Současná podoba ESR navíc nijak nepřispěje ke zlepšení kvality ovzduší (osobní automobilová doprava a domácí vytápění kotly, které spadají právě pod ESR, jsou jedni z největších zněčišťovatelů ovzduší u nás). Podle Jiřího Koželouha z Hnutí DUHA však politici v Lucemburku vyslali jasný signál, „že je naše zdraví nezajímá,“ což v je těsně před volbami dosti nerozumný tah.

V neposlední řadě je pro ČR z dlouhodobého hlediska již nyní výhodné podnikat kroky k co nejplynulejšímu přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, mezi něž patří podpora inovací, obnovitelných zdrojů či energetické účinnosti. Snažit se o to, aby legislativa týkající se těchto otázek na evropské úrovni byla co nejefektivnější je proto v našem nejvyšším zájmu. Jak se ovšem ukázalo, česká vláda stále zastává kontraproduktivní pozici a nechává si tak ujet vlak aktivní energetické transformace.

Kateřina Davidová a Barbora Urbanová, Centrum pro dopravu a energetiku

 

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku

Odběr Newsletteru