Vláda potvrdila, že bourání obcí kvůli uhlí zůstává tabu

Je to paradox: vláda prolomila limity těžby, které měly chránit především domovy místních lidí - ale žádné domovy se kvůli tomu bourat nebudou. Krajina, klima a lidské zdraví ale dostanou úplně zbytečně na frak. Možná.

Boji za zachování územních ekologických limitů těžby jsem věnoval posledních 9 let života. Jen těžko proto mohu mít z nedávného rozhodnutívlády radost – tím, že vláda limity těžby na velkolomu Bílina prolomila, jsem principiálně vzato tenhle boj prohrál. Pokud jde ovšem o praktické důsledky zmíněného rozhodnutí, cítím se přesto spíše na straně vítězů (kterým jsou jednoznačně lidé z obcí ohrožených těžbou), než na straně poražených (tedy uhlobaronů Tykače, Dienstla, a jejich ochočených odborářů).

Prolomení limitů na velkolomu Bílina jsem se snažil až do konce zabránit. Bylo ovšem jasné, že marně – v okamžiku, kdy na rozšíření Bíliny kývl už v létě Andrej Babiš, bylo hotovo. Od té chvíle šlo o ústupové boje. Jejich výsledkem je mimo jiné stanovení hranice 500 metrů od nejbližších obytných domů, které navrhl ministr Jiří Diensbier (přestože smetanu slízli jiní) a které hlasováním vlády prošlo o jediný hlas. Pro lidi v Mariánských Radčicích i Braňanech je to ovšem skvělá zpráva: rypadla zůstanou od jejich domovů stejně daleko, jak jim zajišťovala upravená hranice limitů z roku 2008. Na frak ovšem dostane krajina, klima, a zdraví nás všech. Rozšíření Bíliny způsobí externí náklady ve výši 276 miliard korun (většina z nich padne na důsledky dopadů na lidské zdraví a klima). Téměř 4 kilometry čtvereční krajiny budou obráceny naruby do hloubky 200 metrů.

To všechno zbytečně. Česká energetika se bez uhlí za limity v pohodě obejde – stačilo by omezit současný mamutí vývoz elektřiny, který loni převýšil spotřebu všech českých domácností. Masivně vyvážet energii a současně skuhrat, že nám hrozí její nedostatek, patří k již tradičním finesám tuzemské politické debaty.

Není ovšem jisté, jestli k těžbě za limity na Bílině někdy skutečně dojde. Rozhodnutí vlády není povolením k hornické činnosti, a ve správních řízeních se může ukázat, že rozšíření dolů není s ohledem na ochranu veřejných zájmů vůbec možné. Zejména však dorazí Bílina na dosavadní hranici limitů až kolem roku 2035, tedy za 20 let. Lze důvodně předpokládat, že za tu dobu se stane spalování uhlí za účelem výroby elektřiny a tepla asi stejně perspektivním a výnosným podnikáním, jako je dnes výroba videokazet.

V oprávněném rozhořčení a frustraci z toho, že vláda limity prolomila, ovšem trochu zaniká jeden zásadní moment: bourání obcí kvůli uhlí zůstává očividně i nadále tabu. Tento princip platí tak silně, že se ministr průmyslu Jan Mládek neodvážil vládě navrhnout ani částečnou likvidaci Horního Jiřetína a Černic (jak zamýšlel ještě počátkem roku). Chtělo by se říct: limity těžby mrtvy jsou, jejich duch však kráčí dál.

Energetičtí analytici (třeba Michal Šnobr) správně upozorňují, že pokud jde o velkolom ČSA, který ohrožoval Horní Jiřetín, je v podstatě dobojováno. S každým dalším dnem se ekonomická i technická proveditelnost rozšíření dolu snižuje (nad čímž ostatně lomí rukama i Tykačovi odboráři). Premiér Sobotka na tiskovce v Ústí jasně řekl, že jeho vláda se k limitům už určitě vracet nebude. I kdyby příští volby vyhráli Zemanovci s komunisty a populisty z Úsvitu a limity společně prolomili (chuť jim rozhodně nechybí), bude už patrně i pro Tykače příliš pozdě: potřebné obnovení vyvlastňovacích paragrafů, změna ústavy potřebná ke zrušení obce proti její vůli, všechna potřebná rozhodnutí a soudy, vyvlastnění tisíců místních lidí, a nakonec dohnání šestiletého deficitu skrývky se prostě nedá rozumně stihnout tak, aby pokračování těžby dávalo smysl – prakticky by totiž šlo o otevření nového dolu.

Rozhodnutí vlády je rozhodující bitvou, ale válka ani na jedné z front jím definitivně neskončila. Lidé v Horním Jiřetíně a Černicích mají nyní mnohem větší šanci prosadit převod ložiska uhlí pod svými domovy do nebilančních zásob (či ještě lépe jeho úplný odpis). Potěšitelné je, že alespoň část vládních politiků začíná chápat, že tento krok je nejen možný, ale dokonce nezbytný. Lidé z Mariánských Radčic a Braňan zažili v praxi, že odhodlaným občanům se i bez miliard v kapse může podařit smysluplně ovlivnit rozhodnutí vlády. Snad je to přesvědčí, že proti rozšiřování těžby na Bílině má smysl dál bojovat.

Ekologické organizace se budou muset zamyslel, zda mají místní lidé naději těmto výzvám úspěšně čelit bez jejich podpory a pomoci. Ať tak či tak, máme před sebou úkol, který poptávku po českém hnědém uhlí (a tak i po případném rozšiřování dolů) ovlivní zcela zásadním způsobem: zabránit prodloužení životnosti elektráren Chvaletice a Počerady.

/Kratší a upravená verze tohoto komentáře vyšla na serveru ihned.cz/

Jan Rovenský, Greenpeace ČR

 
 

Plán Chytrá energie

Chytrá energieNahlédněte do publikace, ve které najdete konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii.

Odkazy

Banner
Banner